Deník Rajardu

Den čtvrtý - Klíče máme!

Kolem Rajardu teče potok. Osadníci na jeho dně ukrývají vzácné kameny. Neprozradili nám, k čemu přesně slouží, ale dovolili nám si pár z nich vzít. Každý si do hrsti něteré z nich nabral a vydal se zpátky k pevnosti, kde jsme si je nazdobili podle svého. Použili jsme rajárdské barvy i drátky.

Dnes jsme vstali s velkým nasazením a odhodláním získat co nejvíce klíčů. Rozhodli jsme se, že se secvičíme v různých dovednostech, které v boji můžeme využít. Zahráli jsme si mezi sebou rajardskou vybíjenou, hráli kuličky při kterých jsme vycvičili přesnost, přes švihadlo jsme procvičili fyzickou sílu a také jsme si vyzkoušeli práci s meči.

Počasí nám docela přálo, jen občas se snášel drobný déšť. Pár z dobyvatelů si postesklo, že jim rodiče nezabalili ani gumáky, ani pláštěnku či více kousků teplého oblečení. Příště se musí rozhodně polepšit.

Z flákoty masa jsme načerpali síly a odpoledne podnikli jeden boj za druhým o poslední chybějící klíče. Je hotovo. Postupně všechny oddíly získaly deset klíčů. Někteří dříve, jiní později. Předali jsme je otci Búrovi, který nám za ně vydal šifrovací tabulku. Důležitou pro nadcházející dny!

Rozcvička ve slunečním světle.

Modří Tygři!

Kečupíři!

Žlutí čmeláci!

EverGreeni!

Tvoříme

Hledáme

Herní odpoledne

Samozřejmě ještě hlášky:

"Nemohli by jsme hrát mrazíka? Jaký razítka, jakože bychom se oráželi?"

"Já si nesednu, já budu stát - budu zasahovat. ... Ty budeš ještě savovat?"

Ivan: "Nebo si po ránu vymývat oční bulvy solvinou."

"To je náš Daneček! ... Ivan: Já si ho vezmu do spacáčku. Zdeněk: Ty žádný nemáš..."

Komentář k bosím nohám: "ty máš na nohách akupresurní boty!"

V poledním volnu: "Já si půjdu puknout a pak, si půjdu lehnout, a pak puknu."

Petr: "Viktore, pískni." Aaaa... Mě se nechce mám ju v kapse..."